Artur Weasley je jednou z nejpřitažlivějších postav světa Harryho Pottera. Laskavý, neokázalý, zvědavý a neúnavně slušný táta velké rodiny, který v byrokratickém labyrintu ministerstva denně usiluje o to, aby svou troškou přispěl k tomu, že svět bude lepším místem pro kouzelníky i mudly – a večer si s jiskrou v očích hraje s mudlovskými vynálezy. Výsledky jeho „výzkumu“ a jeho fascinace jsou často roztomilé a úsměvně bizarní, přesto však mohou být užitečné. Kromě toho dokazují, že obyčejný svět a svět magie mohou existovat vedle sebe a vzájemně se obohacovat.
✨ Základní informace o Arturovi
- Narozeniny: 6. února 1950
- Hůlka: neznámá délka, dřevo i jádro (prohlédnout hůlku)
- Bradavická kolej: Nebelvír
- Profese: pracovník ministerstva kouzel, nejprve na pozici vedoucího pracovníka na Oddělení zneužívání mudlovských výtvorů (Odbor prosazování kouzelnických zákonů), později vedoucí Oddělení pro odhalování a konfiskaci falešných obranných kouzel a ochranných předmětů (tentýž odbor)
- Koníčky: mudlovská kultura, výzkum mudlovského vybavení a jeho očarování, sbírání zástrček
- Původ: čistokrevný (pureblood)
Artur Weasley se narodil jako syn Septimuse a Cedrelly Weasleyových. Jeho matka Cedrella byla z rodu Blacků a po té, co si vzala „krvezrádce“ ji její rodina vydědila. Artur měl dva bratry, jejichž jména ani data narození JKR fanouškům nesdělila.
Artur nastoupil do Školy čar a kouzel v Bradavicích v roce 1961 a byl zařazen do nebelvírské koleje. Ve třetím ročníku si jako jeden z volitelných předmětů vybral Studium mudlů, protože už tehdy měl velký zájem o mudlovskou kulturu. Ještě během studentských let začal chodit se svou spolužačkou z ročníku, Molly Prewettovou, se kterou se brzy po dokončení studia oženil. Na konci roku 1970 se manželům narodil první syn, William Artur Weasley – „Bill“, kterého v roce 1972 následoval druhorozený Charlie (jeho prostřední jméno neznáme). V roce 1976 přišel na svět třetí syn Percy Ignatius, za další dva roky se manželům Weasleyovým narodila dvojčata - chlapci Fred a George (prostřední jména dvojčat JKR také nechala zahalená tajemstvím, i když existují fanouškovské spekulace, že mohli dostat jména Gideon a Fabian po Mollyiných starších bratrech, kteří byli rovněž dvojčata) a v roce 1980 přišel na svět nejmladší syn Ronald Bilius. Rok po Ronovi se manželé Weasleyovi dočkali svého nejmladšího dítěte a jediné dcery Ginny (Ginevra Molly).
První válka s Voldemortem a období klidu
V první kouzelnické válce nebyli Artur ani Molly členy Fénixova řádu a není známo, že by byli aktivními bojovníky proti Voldemortovi, Artur si však byl jako pracovník Ministerstva kouzel samozřejmě vědom zločinů, které páchali přívrženci Pána zla i on sám. Jakožto člověk s pevnými zásadami a silným morálním kompasem a zastánce práv nekouzelnického obyvatelstva Artur fakt, že mnozí Smrtijedi, jako například Lucius Malfoy, vyvázli po pádu svého pána bez potrestání, nesl s nechutí.
V letech mezi kouzelnickými válkami Artur neúnavně pracoval na ministerstvu. Jeho obdiv k vynalézavosti a kreativitě mudlů předznamenal směr, kterým se vydala Arturova kariéra. Během svého působení na Oddělení zneužívání mudlovských výtvorů se zasadil o schválení několika předpisů na ochranu mudlů, z nichž většinu sám napsal.
Ačkoli jeho pozice nebyla vnímána jako příliš prestižní a nebyla ani příliš dobře finančně ohodnocená, Artur byl ve své práci spokojený a vykonával ji s nadšením, vášní a příkladnou zodpovědností, neboť věřil v její hluboký smysl. Jeho zaměstnání bylo plně v souladu s hodnotami, které vyznával, jako jsou vzájemný respekt, porozumění, empatie a zvídavost. Jeho práce byla a je důležitá pro udržení harmonie mezi kouzelnickým a mudlovským světem.
V soukromí byl Artur vždy milujícím otcem a oddaným manželem. Ve srovnání se svojí ženou, která vládla rodinnému krbu rukou laskavou, ale pevnou, mohl Artur někdy působit roztržitě, ztřeštěně a komicky, byl svým dětem vždy neochvějnou oporou a bezpodmínečně přijímající klidnou autoritou. Zatímco jeho manželka byla temperamentní a velmi energická, Artur byl ve výchově klidnou silou. Respektoval, podporoval, prováděl a přitom nechával prostor pro samostatná rozhodnutí, k věcem přistupoval pozitivně a přinášel tak vypjatým momentům humor a lehkost. Jeho děti se shodovaly, že ačkoli to byla maminka, kdo většinou v domácnosti obstarával výchovné „sprdunky“ zatímco táta dokázal některé lumpárny přejít s až komickým nepochopením, proč se jeho drahá tak rozčiluje, pokud si to situace žádala, byl schopen rázně zakročit a v tu chvíli se všichni postavili do latě.
Druhá kouzelnická válka
Po „znovuzrození“ Pána zla byl Artur Weasley stejně jako Molly aktivním členem Fénixova řádu a cenným spojencem v boji proti silám zla. Vlivem společenského vývoje se měnilo i jeho postavení na Ministerstvu kouzel. Stal se vedoucím nově založeného Oddělení pro odhalování a konfiskaci falešných obranných kouzel a ochranných předmětů. Tato práce mu umožňovala naplno uplatnit své bohaté schopnosti a odbornost. Zachovával si morální integritu navzdory sílícím protimudlovským tendencím, které se objevovaly ve velké části kouzelnické komunity.
Pro fanoušky, kteří se snaží uchopit Arturův charakter a hodnoty, je klíčové jeho odmítání předsudků. V době, kdy mnozí čistokrevní čarodějové pohrdali mudly a všechno s nimi spojené považovali za méněcenné, Artur je miloval, obdivoval a ochraňoval, jak nejlépe dovedl. Tato fascinace není jen komická; je to lekce o otevřenosti mysli, kterou Rowlingová zdůrazňuje v celé sérii.
Aktivně bojoval za ochranu těch, kteří se sami bránit nemohli. Výsledky jeho snahy nebyly možná vždy viditelné, často se jednalo o skryté hrdinství všedního dne, což ale nijak nesnižuje jeho hodnotu. Při práci pro Fénixův řád neváhal riskovat vlastní život, který se nejednou ocitl ve skutečném ohrožení.
Artur se, stejně jako celá jeho rodina, účastnil i poslední bitvy o Bradavice, ve které bylo nakonec rozhodnuto o dalším osudu světa. Během bitvy zažil noční můru každého rodiče, když přišel o syna Freda.
Vztah s Harrym Potterem
Artur je pro sirotka Harryho jednou z klíčových otcovských postav. Na první pohled mohla mít na Harryho větší vliv Molly Weasleyová, protože zatímco otcovských figur se v životě Chlapce, který přežil vyskytuje hned několik (Remus Lupin, Sirius Black, Rubeus Hagrid, Albus Brumbál...), mateřských postav je v Harryho životě přece jen méně (kromě Molly snad jen profesorka McGonagallová).
Síla Arturova vlivu se odráží v maličkostech. Artur Harrymu často vysvětluje zákonitosti všedního fungování kouzelnického světa a na oplátku se od Harryho rád nechává zasvětit do tajů všeho mudlovského. Stává se pro Harryho vzorem otce – laskavého, milujícího, podporujícího. I díky Arturově přijetí se mohl Harry cítit jako součást rodiny – pocit, který do té doby nepoznal. Nenahrazuje pouto se Siriusem ani všudypřítomný kontakt se vzpomínkou na Jamese, přináší však stabilitu a nenásilné vedení. S Harrym jedná na rovinu, uznává jeho kompetence a podporuje samostatnost, ale umí nastavit hranice.
Artur Weasley kontra Lucius Malfoy
Oba jsou hlavami čistokrevných rodin, představují však naprostý protipól jeden k druhému. Artur byl pro všechny své děti vřelým, přijímajícím otcem, který sice trávil většinu času v práci, přesto si však na rodinu dokázal najít čas. Lucius naproti tomu rozšiřoval svoji moc a vliv, nevíme ale o tom, že by měl nějaké povolání, ostatně s tak rozsáhlým jměním ho asi ani nepotřeboval. Ačkoli o jeho rodičovství nevíme tak mnoho, těch několik situací, ve kterých vidíme Luciuse interagovat s Dracem, neposkytuje právě lichotivý obrázek – vřelosti je v nich pramálo. Draco sice působí dojmem rozmazlovaného jedináčka vyrůstajícího v přepychu, kterému otec koupí, na co si ukáže (nebo tak minimálně sám sebe prezentuje), čtenáři i filmoví diváci si však mohou při pohledu na to, jak chladně se jeho otec k synovi chová, jen povzdechnout „chudák kluk“.
Je sice pravda, že tolik příležitostí nahlédnout do „Malfoyovic běžného dne“ jsme neměli, nicméně na základě těch malých útržků se můžeme domnívat, že mezi otcem a synem Malfoyovými se moc láskyplných okamžiků neodehrálo a že Draco možná nikdy neměl šanci zažít to, čeho se Arturovým dětem naopak dostávalo každý den – bezpodmínečného přijetí.
Morálně založený Artur se obtížně smiřuje s tím, že si Lucius, o kterém je přesvědčen, že je Smrtijed, našel cestu, jak se vykroutit ze všech obvinění a dál si proplouvá životem zahalen do neproniknutelného brnění z bohatství, arogance a vlivu na osoby v klíčovém postavení. Rád by kluzkého boháče pohrdajícího všemi a vším, co považuje za podřadné, usvědčil z jeho zločinů a poslal ho tam, kam podle jeho mínění patří. Jejich střet je založen na diametrálně odlišném přístupu k životu a morálce a naprosto protikladných hodnotách.
Osud, kterému unikl
J. K. Rowlingová se netají, že měla v jistou dobu s postavou Artura jiný záměr. Pohrávala si s myšlenkou na to, že by nechala hlavu klanu Weasleyových zemřít. Jaký by měl takový scénář vliv na vývoj příběhu, jakým způsobem by se smrt otce a manžela podepsala na zbytku rodiny a jak by ovlivnila samotného Harryho? To všechno jsou jistě zajímavé otázky k diskuzi, ale jako fanoušci můžeme být jenom rádi, že se nakonec autorka vydala jiným směrem. Artur představuje určitý pevný bod a je symbolem radosti ze života a určité „normality“ v chaosu, i když jeho žena by s přímostí sobě vlastní určitě podotkla, že na Arturových koníčcích toho moc normálního není.
Závěr
Arthur Weasley je definicí tichého hrdinství. V jeho příběhu najdeme každodennost, která se neleskne na titulních stranách, ale drží pohromadě rodiny, komunity i světy. Je to postava, která učí, že zvědavost není slabost, že slušnost není naivita a že i v temných dobách se lze držet svých přesvědčení. Ukazuje nám, že skutečné bohatství nespočívá v plném trezoru zlata, že materiální skromnost není nic odsouzeníhodného, že seberealizace může být důležitější než vysoký výdělek. Jeho nekonečná láska k rodině, fascinace světem kolem sebe a pevný charakter z něj činí vzor nejen pro jeho děti, ale pro každého, kdo se chce nechat inspirovat.
V době, kdy svět potřebuje více empatie a porozumění, nám postava Artura připomíná, že pravé kouzlo spočívá v lásce, rodině a otevřenosti vůči druhým.